Trasa : Modřany, přes Prahu (opruz) Karlín, Troja, podél Vltavy Klecánky, do kopce Klecany, po polní cestě Vodochody, okolo letiště Máslovice, Postřižín, Odolena Voda, pěkný sjezd na Úžice, Zlosyň, Vojkovice, zde objetí koupáku a občerstvení. Dále přívozem na Lužec a po vltavské cyklotrase Hořín, Mělník. Z Mělníka podél Pšovky Malý Újezd, Lhotka, Kokořínský důl, Ráj, silnička nepříjemně frekventovaná. Do kopce rozcestí Příbohy, lesní cestou roklí strmé stoupání na hrad Houska, to byl nejzazší bod výletu, na tachometru 100km. Dále Vrátenská hora a pak už jen většinou z kopce Nosálov, zde výborná ananasová limonáda za pouhých 15 půllitr, Lobeč, Doubravice, Trnová, Sudoměř a stále údolím Strenického potoka k Jizeře do Krnska. Z něj po červené turistické Horky, zde občerstvení a hodinové zdržení kvůli nechutnému slejváku, dále po rozbahněné, zarostlé a místy nesjízdné červené Benátky, většinou po cyklotrase Předměřice, Káraný, Toušeň, poslední občerstvení a vzhledem k blížícímu se dalšímu dešti a pozdní době nejkratší cestou Zeleneč, Černý Most, Vysočany, podél Vltavy přes centrum na Braník, Modřany. Posledních 10km důkladné zmoknutí, čerti aby už ty časté deště vzali, ještě že alespoň bylo celkem teplo. Vzhledem k pozdní noční době, sobotě a prázdninám se dalo přes město celkem v pohodě přejet po silnicích.
Počasí dopoledne skoro zataženo, odpoledne polojasno, večer zataženo a otravné deště. Teplota příjemná letní, ráno a pozdě večer 20°C, odpoledne 30°C.
Délka trasy 201km, chtěl jsem trochu víc ale kvůli dešťům a zdržením jsem ji musel ke konci narovnávat.

Ranní pohodička na louce v Braníce pod Barrandovským mostem. Jsou na lidi zvyklé, přiblížení na 2m je nijak nevyrušuje.

Karlín, dřív zde stávaly továrny, nyní pozvolna zarůstající území nikoho přes které vede pěkná cyklostezka. Na obzoru Žižkov, věž a památník.

Zámek Klecany.

Rozhled nedaleko letiště Vodochody, bohužel špatná dohlednost. Uprostřed Kralupy, za nimi maličko vlevo byla nepatrně vidět Milešovka, vpravo Říp.

Písník Vojkovice, pohled od příjezdové cesty, je tam nová restaurace.

Písník Vojkovice, pohled zboku, dobré koupání, málo lidí, za vstup se neplatí.

A ještě od konce, tam trochu zarostlé nebo obsazené rybáři.

Vrbno, Vrbenské tůně.

Vraňansko - hořínský plavební kanál.

Historické zdymadlo Mělník - Hořín.

Pohled ze zdymadla po proudu plavebního kanálu, v pozadí Mělník.

Mělník, vpravo v pozadí kde je lehce zčeřená hladina je soutok Labe s Vltavou.

Mělník, náměstí, zrovna probíhaly nějaké závody.

Kokořínský důl, pískovcové skály.

Cyklisti i řidiči aut se sem sjíždějí na pivo do hospůdek.

Hrad Houska, po velkém stoupání občerstvovna velmi vítána.

Zespoda vypadá dost ponuře.

Zato rozhled je od něj krásný.

Vrátenská hora.

Rozhledna Vrátenská hora.

Krnsko, železniční viadukt.

Jizera tentokrát zakalena a na padlých stromech je znát že nedávno bylo vody hodně.

Kvůli častým dešťům stezka místy rozbahněna, bujná vegetace, hlavně kopřivy, ji místy křížem zarůstá, podmáčené stromy se vyvrací, tady od minule padl starý ztrouchnivělý velikán.

Horky na Jizerou, u fotbalového hřiště občerstvení, pak ale nastupuje tmavá oblačnost a rozfoukává se vítr.

Dále již pro nedostatek světla fotit nešlo tak jen slovní dodatek. Po několika minutách jízdy proti mě šedivá stěna deště tak jsem se rychle vrátil a schoval v Horkách v domnění, že to za chvíli přejde, a to byla chyba. Ačkoli to stále vypadalo že do konce deště už zbývá jen pár minut tak lilo hodinu. V lese už pak hodně šero, stezka rozbahněna, promočená vegetace ji místy víceméně zatarasila takže jsem se za pár minut stejně namočil. Asi kilometr byl v podstatě nesjízdný, protláčení, zprasení sebe i kola, popálení kopřivami, odřeniny. I dále za Benátkami kde stezka vede přehledně po polích a loukách tak místy sjízdnost omezena, podélné koleje naplněné vodou a slizkým bahýnkem, kolem mokrá tráva, každou chvíli na kole akrobatická vložka a nutno jet pomalu zvláště proto, že už byla skoro tma, den už není tak pěkně dlouhý jako před měsícem a ve světle reflektorků se takovýto terén snadno odhadne špatně. Poučení pro příště, radši jet nechutným deštěm a promoknout než čekat a pak potmě ještě nechutnějším bahnitým terénem a zmáčenou vegetací. Cestu z Benátek jsem kvůli ztracenému času zvolil tu nejjednodušší s podílem silnice přes Kochánky, Předměřice, Skorkov, Podprahy a po modré Káraný. Po posledním občersvení v Toušni jsem ze Zelenče tentokrát Prahu neobjížděl svojí oblíbenou trasou přes Klánovice a Uhříněves neb se blížil další slejvák s bouřkou. Vzhledem k pozdní noční hodině mezi sobotou a nedělí se dalo v pohodě jet po hlavní silnici přes Horní Počernice a pak stále trochu z kopce do Vysočan a přes město. Bouřka nedošla, zato když jsem byl v centru tak začalo zase lejt, dojezd v igelitovém ponču a v tom se jede pěkně blbě, že jsem ho vůbec vytahoval. Ale i tak to byl skvělý výlet a třeba na závěr léta ty věčné deště přestanou a ještě nějaké delší výlety dám v poklidu za stabilního počasí.